Hele vole buď v klidu

Následující článek je smutnou zkušeností z období mých webdesignerských začátků. Byl jsem namotivovaný mladý kluk,  plný ideálů, s chutí stát se členem týmu skutečného webstudia. Možná je mezi vámi spousta těch, kteří jste ve svých začátcích zažili něco obdobného. Pro ty z vás, kteří tu smůlu neměli, budiž následující řádky výstrahou.

 

Tak tě vítam, u nás si vyděláš dobrý kačky, ale musíš makat

Klepu na dveře vedle kterých  je na zdi matná mosazná destička s vygravírovaným logem webstudia. Podobných dveří je zde celá dlouhá chodba, každé ozdobené vlastní destičkou. Zevnitř se ozve hlasité: „Jooo, vstupte!“

Vstupuju do malé kanceláře – pár stolů, počítačů (nikde nevidím žádný Mac), počmáraný flipchart, na stěně velmi nevyvedená malba firemního loga a všude kolem slabý, ale patrný odér vietnamské kuchyně který bojuje s vtíravou vůní pomeranče z malého osvěžovače. Unavený ventilátor stojící v rohu se snaží zmírnit červnové horko a pohrává si se štosem faktur na stole. Zpoza největšího stolu se na mě zubí pan Šéf a zvedá se vstříc mi s napřaženou pravicí.

„Čau, to seš ty ten grafik, že jo, tak tě u nás vítám, sedni si a povídej.“

Sedám si a mírně nervózní začínám malé promo mých dovedností a zkušeností, zmiňuji mé nadšení pro moderní webdesign a touhu tvořit kreativní projekty, znáte to. V době, kdy je vaše CV čisté, jak svědomí českého politika, se můžete blejsknout jen svým talentem. Pan Šéf naštěstí není zvědavej na nějaký formalitky.

„Hele vole buď v klidu, my to tu nehrotíme, jsme tu všichni kámoši, takže žádnej stres.“

Takový přístup mě zaskočí, nicméně mile překvapí. Vlastně se mi takový model týmové komunikace docela líbí. Koneckonců je to první zkušenost s nějakou týmovou spoluprací, tak proč nedat přednost volnosti a nenucenosti.

„Koukal jsem na ty tvoje návrhy, seš fakt dobrej kámo, přesně takovýho člověka potřebuju. Měl jsem tu supr grafika, ale byl věčně ožralej a nechtěl makat. Když se budeš snažit, tak ti ode mě potečou slušný prachy, to se spolehni.”

Na spojení “slušný prachy” slyší každý mladý středoškolák a já už se v duchu těšil na první slušně zaplacenou práci. No pan Šéf ve svém motivačním monologu ještě neskončil.

“A to si piš, že teď pro tebe budu mít práce fakt hodně, máme zrovna fofr, lidi chtějí všechno vyřídit, aby pak mohli na dovolenou. My se zrovna chystáme rozjet bezva projekt, tak pokud budeš chtít, můžeš do toho jít s náma. Víc ti o tom zatím neřeknu, ale když to vyjde, budou z toho těžký kačky. Ale nejdřív si tě musím vyzkoušet, mám tu redesign pro jeden bar, zvládneš to do zítřka? Bylo by fajn aspoň úvodní stránku.”

Moje myšlenky jsou v téhle chvíli stále u fráze “slušný prachy”, takže jsem smrtící deadline odkývl, to nebude problém.

 

Peníze až na prvním místě

Dostávám pár instrukcí k designu, bar samotný znám, jeho stránky taktéž. Jednoduchý tabulkový styl ala Frontpage, copyright 2001, gif animace panáčka s lopatou sděluje “Na stránkách se pracuje”, pár decentních fotek v BMP formátu ke stažení, včetně PDF s nápojovým lístkem. Dávám si záležet a nový design je přes noc na světě, a to nejen úvodní stránka. S ranním svítáním odesílám ukázku  a usínám únavou. Pár hodin poté už zvoní telefon.

“Ty vole to je pecka, fakt hrubej design, škoda, že jsem na tebe nenarazil dřív. Stav se za mnou do kanclu po obědě, dám ti nějaký lóve za to.”

Zjišťuju, že zmínka o penězích dostane člověka z postele rychleji než hlasitý budík a  vůně čerstvé kávy. Opět mě vítá vůně orientálního koření a pomeranče, mezi fakturami na stole přibyly dvě prázdné krabice od pizzy, a od vedlejšího stolu mě tichým zamumláním zdraví další kolega, zřejmě další grafik, zrovna se snaží z kruhu, čtverce a obdelníku vytvořit schopné logo.

“Zrovna jsem volal majiteli a design se mu hrozně líbí, takže pohoda, pak mi pošli zdroják a máš za sebou premiéru, vole. Hele, tu máš nějaký ty prachy, jak jsem slíbil.”

Pan Šéf mi s úsměvem cpe patnáct set do ruky.

“Máš to takhle v klídku, v čistým, bez starostí. Další kšefty můžem udělat na smlouvu, pokud budeš chtít, ale to ti pak budu dávat míň, takže je to na tobě.”

Opět zapracuje moje naivita a nerozvážnost, líp je dostat víc, no ne? Nadšeně souhlasím a děkuju. Patnáct set za jednu probděnou noc, to vůbec není špatný. Jsem šťastný, že jsem narazil na solidní webstudio.

 

Pitomcům prodáš cokoliv, stačí je zblbnout

Pokračuje to podobnými weby, někdy restaurace, jindy realitka, odměna se drží v průměru okolo dvou a půl tisíc, čas nutný k designování se však prodlužuje. Ale to je v pořádku, dělám co mě baví, zkušenosti jsou to k nezaplacení. Pan Šéf občas kamarádsky pozve na pivečko, kde lačně hltám jeho vize a podnikatelské plány. Často také nechává nahlédnout do zákulisí svého brilantního podnikání.

“Jako podívej se, tady ti nikdo dvacítku za web nedá, to si nedělej iluze, rozhodně ne tady malí živnostníčci. Na to musíš chytře, zjistíš kolik jsou ochotní dát, a pak jim to za to vnutit, no chápeš, pěkně okecat ty IT věci okolo, oni jsou většinou úplně tupí, pustěj si solitér a tím to hasne. Ještě jsou pak rádi, jak ušetřili. To větší firmy, to už je jinačí rito. To jsou pak eshopy, redakční systémy, to my pouštímě pěkně na pronájem, ale musíš jim nakecat, že se jim o to budeš starat, to pak rádi souhlasí. A ty smlouvy, co jim dáváme, no ty snad ani nikdo nečte, jinak by je v životě nepodepsali…”

Myšlenky na to, že takový přístup není zrovna v pořádku, jsou po chvíli utopeny na dně sklenice. Koneckonců, dělají byznys, měli by si dávat pozor, že?

 

Všechno krásné jednou končí

Ale víte jak to bývá, člověk setrvá na kreativní pozici jen do doby, dokud má přísun motivace, nové výzvy, zábavné projekty. Pak se rozloučí a postoupí na vyšší úroveň. V tomto webstudiu jsem vydržel přibližně 2 měsíce. Během nich jsem pochopil, že programátoři se zasekli v době nástupu IE šestky, druhý designer s oblibou “copypejstuje” kousky cizích designů, které následně slepuje, používá se jeden stařičký systém ze kterého se bastlí vše od miniwebů až po eshopy, a celá tahle partička si raději zapaří Starcrafta, místo optimalizace chyb, na které si klienti stěžují. Přiznám se, bylo mi to jedno, já se staral o to, abych v pořádku předal design a dostal zaplaceno.  Jenže…

“Hele sorry, dneska pro tebe ty prachy ještě nemám, musel jsem jet pro mladou do práce a nestíhám, stav se zítra.”

“Ty vole asi mě zabiješ, ale mam zmrazenej účet, nedostanu se k penězům, hej, ale po víkendu je stopro budu mít, dodělej zatím ten design, klient na to spěchá.”

“Fakt se omlouvám, ale ten zm*d nezaplatil fakturu, jdu mu teď volat a řešit to, dám ti vědět.”

Přicházím ke dveřím vedle kterých  je na zdi matná mosazná destička s vygravírovaným logem webstudia, neklepu, vstupuji.

“Čau vole, hele sorry, ale ti ču*áci v bance mi ještě nerozmrazili účet. Máš pro mě ty zdrojáky?”

Zakroutím hlavou, stroze oznamuji panu Šéfovi, že už neuvidí ani mě ani žádné rozpracované designy. Popřeju hodně štěstí a v tichu rušeném unaveným ventilátorem odcházím. S úsměvem.

 

Pan Šéf si dnes vesele podniká dál, díky naivitě a lhostejnosti jeho klientů a všeobecně nízké informovanosti v tomto oboru, bylo to také jedním z faktorů, kvůli kterým vznikl tento projekt. A jaké jsou vaše zkušenosti z vašich prvních webdesignových krůčků, máte také špatné zkušenosti? Pochlubte se v komentářích, kolegové.

Podobné články

6 důvodů, proč mají firmy špatný web
Kam se poděla galerie, aneb jak přicházíme o iluze
Představení projektu ŠpatnýWEB

Diskuze

default avatar
Zaregistruj se, přihlas se, nebo vlož komentář jako nepřihlášený.
Jméno (povinné)
URL webu
3 komentáře
Michal · http://www.twitter.com/agilek · 30. 8. 2012, 20:34

Moc pěkný příběh, zhltnul jsem ho jedním dechem. Každopádně stále jsem moc nepochopil, o čem to tu bude. Jdu to ještě dál zkoumat...



David Porš · Nezadáno · 30. 8. 2012, 22:03

A to já zase rozumím a jsem rád, že to někoho naštvalo natolik, že chce dělat kvalitní věci a ne jen řešit peníze. Bohužel klienty jsou neinformovaní a drzost některých "webařů" nebere koncí. Držím Vám palce.

Petr Holub · http://petrholub.net · 31. 8. 2012, 9:18

@David Porš Díky

Reklamní plocha

Spojte se s námi




rss Odběr článků